Muchomůrka červená

Muchomůrka červená (Amanita muscaria) je velmi rozšířená a charakteristická houba. Mykologické atlasy ji řadí mezi houby jedovaté, nicméně jsou lidé, kteří ji záměrně konzumují pro halucinogenní efekt látek v ní obsažených. Tradičně byly muchomůrky užívány některými sibiřskými kmeny (např. Korjaky). Díky jejich velké izolovanosti se zde užívání muchomůrky udrželo dodnes. Muchomůrky konzumují i příslušníci některých severoamerických indiánských kmenů.

Muchmůrka červená (a také tygrovaná) obsahuje halucinogenní muskarin. Ten se ovšem v houbě vyskytuje v minimálním množství - za psychickou aktivitou muchomůrek stojí hlavně ibotenová kyselina a muscimol. Kyselina ibotenová je mírně toxická, sušením houby se postupně mění na účinnější muscimol, který má toxicitu menší. Proto se muchomůrky konzumují jen sušené (účinek pak nemá tak toxický charakter). Zvláštností je, že muscimol je v nezměněné formě vylučován močí - ze Sibiře jsou popsány praktiky sekundárního opájení pitím moči intoxikovaných.

Aplikace

Dávkování je u muchomůrek poměrně problematické, protože jednotlivé houby se obsahem účinných látek značně liší. Čerstvá houba obsahuje 0,03-0,1 % kyseliny ibotenové. Účinná dávka je 90 mg a více, u muscimolu 10-15 mg. Účinky jsou většinou provázeny nevolností a dalšími nepříjemnými somatickými projevy.

Účinky

Po požití člověk upadá do barevného halucinatorně snového polospánku, který může při vysoké dávce přejít v koma. Někdy je zvýšena pohybová aktivita. Účinná dávka není zřejmě od smrtelné nijak výrazně vzdálena.