Požívání omamných prostředků, jmenovitě opia, morfia a kokainu, bylo v kulturních západních státech před první světovou válkou jen řídkým jevem. Ve východních zemích bujelo toto zlo již od dávných dob. Byl to hašiš, jehož užívání se rozšířilo téměř v celém islámském světě. Kromě hašiše holdovali tamní obyvatelé i požívání jiných omamných látek, zejména opia a morfia.
Zhoubné následky, které to mělo na lidské zdraví, byly již tehdy známy a proto úřady počali proti tomuto zlu vystupovat. V egyptě to byli zejména kalifové, kteří poživače trestali i tělesnými tresty. Kromě toho byly veškeré zahrady, v nichž se pěstovaly rostliny používané k výrobě omamných prostředků, z úředního nařízení zničeny. Těmto opatřením se však nepodařilo toto hluboce zakořeněné zlo vymýtit, nýbrž jen omezit.
Z východních zemí bylo toto zlo zavlečeno i na západ. Počátkem 20. století si již počínají zhoubných následků požívání těchto omamných látek všímat i vlády západních států, až konečně po dlouhých průtazích dochází v roce 1909 ke svolání mezinárodní Šanghajské komise. Tu svolal americký prezident Theodore Roosvelt proto, aby pomohl Čínskému císařství zlikvidovat opiovou narkomanii, zejména kouření opia.
Šanghajská komise se však nedostala k navržení mezinárodní smlouvy, mandát a delegáti mohli předkládat pouze doporučení. Na jejím základě se spojené státy americké snažily svolat druhé zasedání, které by mezinárodní smlouvu připravilo. Holandsko nakonec souhlasilo, že uspořádá v prosinci 1991 Mezinárodní konferenci o opiu v Haagu. Dne 23.1.1912 byla ujednána tak zvaná "Mezinárodní opiová konvence" pro mezinárodní boj proti používání narkotik.
Působnosti pro Československo nabyla konvence teprve 10.1.1920, a to její ratifikací ústavními orgány ČSR. K této konvenci byl vydán v Československu prováděcí zákon teprve dne 18.6.1925.
Ačkoliv prováděcí ustanovení haagské úmluvy přineslo dobré výsledky, přesto se konstatovalo, že podloudnictví a zneužívání omamných látek v úmluvě uvedených ve velké míře pokračuje. Potlačeno může být jen účinným omozením pěstování a výroby drog a bedlivějším dohledem na mezinárodní obchod.
K tomuto účelu byla svolána do Žanevy druhá opiová konference obeslaná 36 státy, která dne 19.2.1925 ujednala zvlášťní konvenci. Ta vydala doplňující ustanovení pro účinné potírání výroby a distribuce narkotik. Podle této konvence se každý smluvní stát zavázal, že bude stíhat přiměřenými tresty porušení zákonů a nařízení, jež s vztahují na provádění ustanovení této úmluvy a že zavede příslušná zákonodárná opatření.
Touto smlouvou byl též stanoven " Stálý úřední komitét ", skládající se z 8 členů, jmenovaných na pět let Radou Společnosti národů, který by shromažďoval zprávy dodávané smluvními státy a dohlížel na pohyb mezinárodního obchodu. Jestliže by komitét na základě dodaných zpráv seznal, že určitá země shromažďuje přílišné množství látky uvedené v této smlouvě a hrozí tak stát se střediskem obchodu, může být tato zamě prostřednictvím generálního sekretáře Společnosti národů požádána o vysvětlení. Kdyby nebylo toto vysvětlení dostatečné, informoval by komitét o této skutečnosti všechny smluvní státy i radu Společnosti národů.
Pro jednání této konference byl základem projekt vypracovaný opiovou komisí, ačkoliv zástupci různých států podali také zvláštní návrh, opírající se o poměry panující v jejich zemích, který se týkal pěstování příslušných rostlin. po mnohých debatách o jednotlivých omamných jedech, přípravě, přeměně, jakož i otázkách, jak se zabavenými omamnými jedy naložit, došlo dne 13.7.1931 k tzv. limitační konvenci.
Tato konvence obsahuje celkem 34 článků a je rozdělena do sedmi kapitol. první kapitola definuje drogy, na něž se konvence vztahuje. rozeznává dvě skupiny drog, z nichž prvá pojednává o pravých omamných jedech a druhá o drogách, které mohou být v omamné jedy přeměněny.
Druhá kapitola pojednává o tak zvaných rozpočtech, které mají vlády nejpozději do 1.8. každého roku předkládat pro příští rok Stálému opiovému centrálnímu komitétu a jež mají obsahovat přeně vymezené množství omamných jedů, která ta která země bude pro svoji potřebu požadovat.
Třetí kapitola pojednává o tzv. " limitaci výroby.
Čtvrtá kapitola obsahuje různé zákazy a omezení, jimž výroba různých omamných jedů podléhá a různá ustanovení ohledně dovozu a vývozu těchto výrobků.
Kapitola pátá pojednává o kontrolních opatřeních, v nichž připadá velmi důležitá role již zmíněnému Stálému centrálnímu komitétu.
Kapitola šestá a sedmá obsahuje různá ustanovení povahy administrativní i všeobecné.
Limitační konvenci podepsalo do 30.7.1931 celkem 36 států, mezi nimi i Československo.
Třebaže se ČSR stala smluvní stranou Haagské úmluvy v roce 1922, zákon o provádění Mezinárodní opiové konvence byl vydán 29.5.1923 a prováděcí vládní nařízení k němu 29.5. a 18.6.1925, tedy o více než dva roky později. Podle tohoto zákona byl dozor nad výrobou, dovozem, prodejem, distribucí a vývozem omamných látek svěřen úředním lékařům politických úřadů prvé instance, respektive ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
Československý trestní řád definoval nelegální obchod s drogami pouze jako přestupek a podle toho jej i trestal. Postup zahrnoval peněžité pokuty až do výše 20000 Kč, v případě nedobytnosti mohla být pokuta změněna v trest odnětí svobody až do 3 měsíců. tzto nízké sazby v praxi neumožńovaly postih překupníků a distributorů drog.
Předválečná právní úprava boje proti zneužívání omamných látek byla završena až opiovým zákonem č. 29/1938 Sb. Tím, že jím bylo finalizováno zavádění mezinárodních úmluv do československého právního řádu a definována vnitřní protidrogová politika, získal tento zákon značný význam.
Tento protokol byl podepsán dne 11.12.1946 v Lake Success, v platnost vstoupil 10.10.1947. jeho cílem bylo převést funkce kontroly omamných látek do působnosti Organizace spojených národů, zároveň byla vytvořena Komise OSN pro omamné látky. Československo přistoupilo k protokolu 28.9.1949.
Po značném rozšíření zneužívání drog v období po skončení druhé světové války byla koordinace bojes drogami svěřena Narkotické komisi OSN ( Division of narcotics ). Je právě zásluhou této komise, že dala popud ke vzniku dalších úmluv.
Úmluva byla sjednána a podepsána dne 31.3.1961 v New Yorku. V platnost vstoupila 13.12.1964. Jejím cílem bylo sjednotit všechny dříve podepsané mezinárodní úmluvy z této oblasti, protože systém kontroly se stal již natolik komplikovaným a nepřehledným, že bylo třeba zaměřit se zvláště na:
Úmluva zakazovala kouření a požívání opia, žvýkání kokových listů a používání konopí k jiným než léčebným účelům. Byla však stanovena přechodná doba na překonání obtíží spojených s opustěním těchto zastaralých praktik v některých zemích. Tato doba byla 15-25 let, nejpozději do 31.12.1989.
Úmluva byla jménem ČSSR podepsána 31.7.1961 s výhradami k několika článkům. Vláda ČSSR připojila souhlas k Úmluvě 13.9.1961 a prezident Čssr je ratifikoval 23.11.1963 s výhradami učiněnými při podpisu Úmluvy.
Protokol ze dne 25.3.1972, podepsaný ve Vídni v témže roce, vstoupil v platnost 8.8.1975. posílil úlohu Mezinárodního úřadu pro konrolu omamných látek. Náš stát ho ratifikoval v roce 1988.
V reakci na nárůst zneužívání psychofarmak koncem 60. let dopotučily shodně Světová zdravotnická organizace ( WHO ) a Komise OSN pro omamné látky, aby vlády jednotlivých států přijaly příslušná právní a administrativní opatření pro jejich kontrolu, která by reagoval na aktuální problémy související s rozšiřováním těchto látek, jež nepodléhají mezinárodní kontrole podle Jedotné úmluvy o omamných látkách z roku 1961.
Na pdkladě návrhů Komise OSN pro omamné látky byla ve spolupráci s WHO připravena Úmluva o psychotropních látkách ze dne 21.2.1971, podepsána byla v témže roce ve Vídni, v platnost vstuopila 16.8.1976.
Spáchal Walda 2008 - Datum: